Jezevčíci

Výcvik

admin — Mon, 22 Jun 2009 13:24:53 +0000

K základním povelům, které by měl každý pes znát je „místo“ a „fuj“. Doma naučte psa, aby přesně věděl, kde má své místo, abyste ho v případě potřeby na místo mohli odkázat. Důslední buďte především s nácvikem čistotnosti, nečekejte ale příliš rychlý a stoprocentní úspěch. Jezevčíci nepatří k nejčistotnějším plemenům, zvláště když jim to majitel toleruje. Snažte se štěně vynášet ven vždy po probuzení a po krmení. V těchto okamžicích se štěně vždy vyprazdňuje, ale stihne to občas i v mezidobí. Za loužičku či hromádku udělanou venku štěně pořádně pochvalte. U malého štěněte s nečistotou doma ale musíte počítat. Jak už bylo řečeno, jezevčík je poměrně tvrdohlavý pes, v jeho výcviku proto buďte opravdu důslední, určitě se vám to vyplatí a budete mít poslušného a přítulného společníka nejen na dlouhé procházky.

Srst

admin — Tue, 14 Apr 2009 13:24:49 +0000

Klasický jezevčík je hladkosrstý, říká se mu také krátkosrstý. Nejčastěji má barvu červenou nebo černou s pálením, kdy je černá jasně ohraničena žlutými či červenými znaky. Srst hladkosrstého jezevčíka je jednodušší na údržbu v tom směru, že se snadno zbaví bláta a špíny, kterou si pes přinese zvenku v nepříznivém počasí. Líná stejně jako jezevčík dlouhosrstý a krátké tvrdé chlupy se hůře vysávají. Krátkosrstý jezevčík bývá charakterově tvrdohlavější než jiné druhy jezevčíků a může být i konfliktnější ve vztahu k cizím lidem. Je dostatečně ostrý, obvykle velmi ochotně noruje. Dlouhosrstí jezevčíci mají většinou stejné zbarvení jako hladkosrstí, jen v červené barvě je barevná škála širší. V údržbě musíte počítat s nutností občasného česání a kartáčování. Ostrost dlouhosrstých jezevčíků je nejnižší. Někteří dlouhosrstí jezevčíci jsou labilnější, z toho vyplývá určitá plachost před cizími lidmi, případně agresivita způsobená bázlivostí. Drsnosrstí jezevčíci mají barvu v rozličných odstínech barvy divočáka. Jedná se o srst složenou z chlupů na kterých se střídá hnědá či šedá barva s černou a tím vzniká barva tmavého či světlého divočáka. Drsnosrstí jezevčíci mají velmi vyrovnanou povahu, což se projevuje i v jejich pracovním využití.

Jaký typ vybrat

admin — Tue, 10 Feb 2009 13:23:55 +0000

Pokud si pořizujete jezevčíka především jako loveckého psa nebo pokud bude ve venkovním kotci, zvolte raději jezevčíka standardního rázu. Standardní jezevčík váží většinou šest až devět kilogramů, je vytrvalejší než menší typy a pro život venku i lépe uzpůsobený. Pokud budete psa využívat jen občas, spokojíte se jistě i s trpasličím jezevčíkem. Ten váží asi čtyři kilogramy, ale není vhodným psem pro celoroční pobyt venku. Chcete-li jezevčíka jen jako společníka, zvažte své možnosti. Trpasličí či králičí jezevčík zabere méně místa a je mobilnější pro ty, kteří s ním třeba cestují hromadnou dopravou. Má lehčí stavbu těla, a proto je také méně často ohrožen problémy s páteří. Pokud jezdíte autem, pak si klidně pořiďte jezevčíka standardního rázu. Jeho lovecké ambice ovšem bývají obvykle vyhraněnější, měli byste mu tedy dopřát dostatek pohybu případně loveckého vyžití.

Historie plemene

admin — Thu, 18 Dec 2008 13:23:11 +0000

Jezevčík, jinak také der Dachshund, Dackel, Tekel je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní především pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů postupně vznikl jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších, lovecky upotřebitelných, plemen. Vykazuje vynikající výkony i na povrchu, například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě. V současné době u nás patří k nejoblíbenějším plemenům.

Proč jezevčík

admin — Tue, 14 Oct 2008 13:22:44 +0000

Jezevčík je sice malý vzrůstem, ale rozhodně nepatří k pokojovým psům. Každý pes má potřebu pohybu a jezevčík se určitě nespokojí s venčením na balkóně a případnou občasnou procházkou. Na rozdíl od některých ryze společenských plemen, má jezevčík se potřebuje i nějak zabavit. Leckteří jezevčíci se dostatečně vydovádí při aportování míčku, ale to je spíš náhradní program. Jezevčík byl vyšlechtěn k loveckým účelům a i když se z něj stal společník člověka, málokterý je ochoten na své zapomenout na svůj původ. Pokud je to jen trochu možné, dovolte svému jezevčíkovi, aby své lovecké vlohy použil. Příslovečná jezevčíkova tvrdohlavost souvisí do značné míry s jeho samostatností v lovecké práci, v temné noře, je jezevčík vždy sám a záleží pouze na něm, zda bude úspěšný. Jezevčík není ani typický psí dělník jako třeba německý ovčák, rozkazům se podřizuje jen tehdy, uzná-li jejich oprávněnost a dostane-li je od člověka, jehož opravdu ctí.

Pořádně si to rozmyslete

admin — Sat, 02 Aug 2008 13:21:58 +0000

Pokud uvažujete, že si pořídíte psa, měli byste si své rozhodnutí nejprve pořádně rozmyslet. Pes patří k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům, mají ho vaši přátelé či známí, vídáte je na ulicích. Než si jej skutečně pořídíte, je potřeba si uvědomit některé skutečnosti. Pes a jiné živé zvíře je investice dlouhodobá, konkrétně psa si pořizujete na dobu 10 – 17 let. Pro žádného psa není změna majitele příjemnou zkušeností. Proto byste si neměli kupovat psa s tím, že to prostě zkusíte. Pes má určité nároky – na krmení, prostor i potřebu pohybu. Suma za štěně je poměrně zanedbatelná proti tomu, co investujete do krmení, veterinární péče, daní apod. Jestli vás ani toto neodradilo a myslíte si, že pro pejska je ideální čas, je pravá chvíle vybrat plemeno. Vybírat je opravdu z čeho plemen je ohromná spousta, ale vy už máte jasno: bude to jezevčík.